První IndieWarmUp je u konce, víkendový GameJam prakticky začíná za dvě hodiny a už tu pro vás mám další soutěž. Tentokráte jde o projekt Sdružení pro české hry, tradiční soutěž autorů deskových her. Výherce, kterých s ohledem na kvalitu her může být vyhlášeno víc, se dočká uvedení své deskovky na trh. Sen? Kdepak, realita! Rukavice hozená všem, kteří chtějí tvořit hry. Tentokrát vám v cestě nebude stát ani neznalost programovacího jazyka, ani 3D studia, ani fakt, že kreslíte jako sedmileté dítě. Podstatnou většinu toho, co budete k výrobě prototypu potřebovat, najdete v papírnictví. Tak hodně štěstí! Držím palce!

Pokračování článku »

Games People Play
Eric Berne
překlad: Gabriela Nová

čeština, 200 stran
Hodnocení: 10/10

Eric Berne je legendou světové psychiatrie a autorem transakční analýzy – nástroje umožňujícího detailní rozbor sociální interakce. V tomto jeho díle vydaném v roce 1964 úspěšně váže na Huizingův odkaz a podrobuje fenomén hraní dalšímu rozboru, tentokráte z hlediska psychiatrie. Hry jsou podle jeho názoru prostředkem k léčení psychiky. A protože člověk ví, že život v úzkosti či jiném strádání ústí v nemocné tělo, neustále podvědomě hraje hry, aby se léčil. Těmito hrami se rozumí sociální transakce nebo chcete-li interakce mezi lidmi. Podle toho jak člověk v té či oné situaci jedná, transakční analýza rozpoznává, která třetina jeho ega hovoří. Je to buď dítě, rodič nebo dospělý. Hry, na jejichž rozbor v knize narazíte, mají nejrůznější povahu, přesto je všechny dobře znáte. Hra s ohněm, Hra na kravál, Hra na alkoholika, Hra na perverzi, Hra „Myslím to s vámi dobře“… Život je zkrátka hra. Jaký budete hráč už je jen na vás. Český překlad od Gabriely Nové je velmi povedený.

What customers really want: Authenticity
James H. Gilmore and B. Joseph Pine II

angličtina, 300 stran
Hodnocení: 8/10

Vydat v dnešní době hru bez řádné marketingové podpory může znamenat jenom dvě věci. Buď se autoři dočista pomátli nebo věří, že vytvořili něco převratného, co se prosadí díky své viralitě. Autoři knihy Authenticity jsou spoluzakladely úspěšné firmy poskytující poradenství jiným firmám, které na trh uvádějí svůj produkt. Upozorňují zde na to, že ke klasické trojici aspektů, které lidé zvažují před nákupem produktu, totiž „cena, dostupnost, kvalita“ se celkem nedávno připojila i autenticita – „opravdovost“. A když se člověk rozhlédne, vidí ji opravdu všude kolem sebe. Čokoláda z pravého alpského mléka, čaj připravený na základě prastaré čínské receptury, prací prášek oceněný nezávislými odborníky atd… Svět je plný klamu a lidé zoufale hledají něco, co v nich vyvolá pocit pravdy, skutečnosti. Autoři rozdělují autetičnost z pohledu zákazníka do čtyř skupin: fake-fake, fake-real, real-fake a real-real. Jedno je firma, druhé produkt. Na příkladech pak poukazují na slabiny či silné stránky té či oné kombinace.

Challenges for Game Designers
Brenda Brathwaite & Ian Schreiber

angličtina, 290 stran
Hodnocení: 10/10

Kniha Challenges od známé dvojice Brathwaite-Schreiber není jen souborem praktických cvičení. Obsahuje také zajímavě zpracovaný abstrakt z obecné teorie tvorby her, který čtenáře provede celým procesem. Nesnaží se o její detailní rozbor, ale o její úplné pokrytí. Proto na vás čekají i kapitoly jako Serious Games, Games as Art nebo Games as Teaching Tool, včetně praktických úkolů z nich vyplývajících. Asi vás nepřekvapí, že kniha zcela otevřeně čerpá z game designu deskových her. Ty jsou totiž nejlepší možnou studijní pomůckou pro každého návrháře her, třeba i těch počítačových nebo mobilních. Samotné úkoly jsou podle mého názoru pečlivěji připravené, než ve Fullertonově Workshopu. Působí ucelenějším dojmem a jsou vzájemně provázané. Knize dávám maximální možné hodnocení. Ne snad proto, že by udělala díru do světa, ale zkrátka proto, že na lepší workhop jsem zatím nenarazil.

Game Design Workshop: A playcentric Approach to Creating Innovative Games
Tracy Fullerton

angličtina, 280 stran
Hodnocení: 9/10

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Hledáte-li praktická cvičení, která prověří vaši schopnost aplikovat teorii her a hraní do praxe, tato kniha je tím pravým. Je rozdělena do tří základních částí – základy game designu, navrhování her a práce game designera. Každá z nich obsahuje několik kapitol s trochou velmi hezky napsané teorie a problémy, se kterými se návrháři her během své praxe běžně setkávají, a se kterými se tedy čtenáři musí popasovat. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že díky těmto praktickým cvičením je kniha vynikající pomůckou do tříd, kde se game design vyučuje.

Casual Game Design
Gregory Trefry

angličtina, 245 stran
Hodnocení: 10/10

Tenhle poklad jsem objevil ve stánku s knihami na konferenci GDC 2010 v San Franciscu. Kniha velmi zajímavým způsobem mísí teorii patternů hraní a na nich postavený praktický game design. Casual Game Design představuje tvorbu her a hříček určených publiku nejširšímu – všem. Aby bylo něco takového možné, musí lidem nabídnout přirozené patterny hraní. Pod takovým patternem si můžete představit běžnou činnost, jejíž smysl a cíl znáte. Znáte i způsob, jak cíle dosáhnout a víte, že máte dostatek dovedností, abyste se o to pokusili. Například hra Bejeweled se opírá o play pattern „matching“, stejně jako párování ponožek. Kvalitou obsahu řadím Casual Game Design hned vedle bible Art of Game Design.

The Game Design Reader: A rules of Play Anthology
edited by Katie Salen and Eric Zimmerman

angličtina, 930 stran
Hodnocení: 9/10

Tohle je bezesporu největší game designerská bichle v dějinách. Četl jsem jí s přestávkami rok. Jde o sborník článků a úryvků z toho nejlepšího, co bylo podle editorů Salenové a Zimmermana kdy na téma game design napsáno. Od Huizingy po LeBlanca, tedy mix teorie hraní a praktického game designu. Hodnocení sborníku ubírá zjevný důraz editorů na kvantitu příspěvků. Podle mě by mohla mít kniha o dobrých 200-300 stran méně, aniž by ztratila na kvalitě, i když je pravda, že pak už by se mi tolik nehodila k podložení monitoru. Za nejlepší části knihy považuji „topic essays“, což je takový abstrakt z game designu a dále pak část věnovaná „serious games.“ Sborník je vhodný jak pro ostřílené vývojáře, tak pro úplné začátečníky. Rozhodně však nejde o knížku vhodnou na letní procházky. Váží totiž dvě kila.

Punished by Rewards
Alfie Kohn

angličtina, 420 stran
Hodnocení: 10/10

Alfie Kohn je známý americký psycholog. Jestli jste o něm ještě neslyšeli a umíte anglicky, podívejte se na jeho vystoupení na konferenci alternativního vzdělávání MAAP 2011. Jednou z hlavních myšlenek knížky Punished by Rewards je, že manipulace odměnami a trestem má na člověka z dlouhodobého hlediska negativní dopad. Kupříkladu pokud někdo nebo něco rozhoduje o tom, kam půjde člověk střední školu, není to on sám. Mnohdy ani neví, co by vlastně chtěl dělat. Není to jeho chyba, ale výsledek výchovy behaviorismem – udělej tohle a dostaneš tamto, nedělej tohle nebo tamto se ti stane. Kniha je otevřenou kritikou práce B.F. Skinnera, tedy především pop-behaviorismu, který stojí na jejích základech. Alfie Kohn zde také nabízí konkrétní řešení problému ve školství i v práci. Dokáže čtenáři otevřít oči. Téma knihy je s hraním úzce spojeno, protože svět, ve kterém žijeme, je formován aplikovaným game designem. Bohužel, zatím ho nevytváří game designeři. Jednou budou.

Flow: The Psychology of Optimal Experience
Mihaly Csikszentmihalyi

angličtina, 303 stran
Hodnocení: 10/10

Flow je nadmíru příjemný stav, kdy se člověk koncentruje na rozvíjení svých dovedností provozováním zábavné činnosti. Jeho střed se nachází v ideální rovnováze překážek, které musí zdolat a dovedností, kterými je vybaven. Flow není důležitý pouze pro hraní her a jejich navrhování. Smyslem Csikszentmihalyiho studie je naučit lidi zažívat flow při každé aktivitě běžného života. Být šťastný a zdokonalovat se. Autor věnoval zkoumáním tomuto fenoménu takřka celý svůj život, a proto o něm napsal víc, než jen tuto knihu. Četl jsem ještě tuhle, ale bohužel jen do půlky, protože jsem jí nechal v mekáči. Za půl hodiny už tam samozřejmě nebyla, ani personál nic nevěděl. Jen paní uklízečka se mi zdála podezřele šťastná a příliš zaujatá pucováním podlahy. Tak nevím.

Game Design, Theory & Practice, 2nd Edition
Richard Rouse III

angličtina, 700 stran
Hodnocení: 8/10

Autor komplexně pokrývá proces výroby počítačových her. Tuhle knihu jsem četl poprvé hned po Art of Game Design a byl jsem zklamaný. Přestože je napsaná svěžím způsobem, připadalo mi, že se vleče. Brzy jsem začal přeskakovat odstavce, pak stránky, až jsem knihu odložil. Tehdy bych jí býval dal 7/10 za to, že obsahuje otevřený design dokument hry Suffering a zajímavé rozhovory s osobnostmi jako Sid Meier, Chris Crawford nebo Will Wright. Jenže když jsem jel nedávno na víkendový výlet, omylem jsem si přibalil do batohu tuhle knížku místo jiné, kterou jsem měl rozečtenou a měla také žlutý hřbet. Musím říct, že se mi po letech četla znatelně lépe, i když vleklé pasáže nezmizely. Proto přidávám jeden bodík do hodnocení navíc.

Man, Play and Games
Roger Caillois

angličtina, 200 stran
Hodnocení: 8/10

Kniha vesměs rozšiřuje a kritizuje myšlenky obsažené v Homo Ludens. Autor Caillois se zde také pokouší klasifikovat hry. Zavedl mezi herními teoretiky známé termíny Paidia a Ludus, dále Mimicry, Agon, Ilinx a Alea. Man, Play and Games údajně existuje i v českém překladu, nepovedlo se mi to najít. Caillois toho napsal poměrně hodně. Jeho vášní byla estetika, a proto měl tak blízko ke hraní, které zcela záměrně estetiku produkuje. Knížka je poměrně čtivá, i když čtenáři nepřináší tolik překvapení jako Homo Ludens.

Homo Ludens
Johan Huizinga

čeština, 228 stran
Hodnocení: 10/10

Homo Ludens je úvod do teorie hraní. Kulturní historik Johan Huizinga se zde dobírá stěžejních poznatků jako např, že potřeba hrát si je vrozená nebo že všechno lidské konání by mohlo být jen hrou. Dívá se na fenomén hry z různých úhlů a snaží se jej analyzovat nejen v obecném smyslu. Rozebírá, jak si lidé hráli a hrají po celém světě. Mají prastaré hry, které vznikly nezávisle na sobě (např. v Číně a Jižní Americe), společné prvky? A pokud ano, jaké? Lze užitím her formovat kulturu? Proč jsou prvky hraní znatelné i ve válce, hudbě nebo básnictví? Bohužel na otázku, která trýzní všechny herní teoretiky, totiž „Co to je hra?“, nenalezl Huizinga uspokojivou odpověď. Z díla je však cítit, že byl proklatě blízko. Proto je Homo Ludens tak vyjímečný počin. Existuje český překlad knihy od Jaroslava Váchy z roku 1971. Není lehké ho sehnat, ale při troše vytrvalosti ne nemožné. Svůj výtisk jsem objevil v jednom internetovém antikvariátu za 150 korun. Jinak je samozřejmě možné si knihu objednat z amazonu v angličtině.

Nebudu začínat úvodem ve stylu „kde se rodil nápad na knihu“, neboť tuto část detailně popisuji v první kapitole knihy samotné. Začnu tedy tam, kde kniha končí – vydáním – a rozeberu jednotlivé doprovodné aktivity, které vydání knihy provázely.

Pokračování článku »