Víte, já věřím, že herní designer se z člověka nikdy nestane přes noc. Nejprve se jím narodit a poté se jím stát. Už jako malé dítě by měl začít vymýšlet jednoduché hry. Ne proto, že to po něm někdo chce, ale pro pobavení ostatních i sama sebe. Měl by sám poznat, že dokonalou hru stvoří pouze v případě, naučí-li se poslouchat srdce a používat mozek. Proč srdce? Devadesátá léta nebývají označována za zlatý věk počítačových her jenom tak. Autoři nebyli drženi pod krkem vydavateli a nemuseli spolupracovat s hordou dalších lidí, jejichž hloupým nápadům je někdy třeba čistě z obchodních důvodů ustoupit. Zkrátka své srdce mohli vložit do každé mechaniky, do každé věty a do každého pixelu. Udělali je přesně takové, jaké cítili, že by měli být. Při výrobě hry se snažili pobavit především sami sebe, tak jak to dělají spisovatelé při psaní románu, a to mělo na výsledek zásadní dopad. Tento článek se zaměří na výčet schopností, které by měl ideální game designer mít a přidružené obory, které by měl co nejlépe ovládnout.
Archív pro rubriku “Reference”
Čer
21
2010
 
Jacob Stevens: Praktické tipy pro nezávislé herní vývojářeVydal Michal Roch v Reference, Tutoriály, workshopy
Čvc
20
2009
Jason Bay: Designing Games That Don’t SuckVydal Stefan Durmek v Reference, Tutoriály, workshopy, Úvahy
Čvc
09
2009
Game design Patterns
Vydal Stefan Durmek v Reference, Tutoriály, workshopy
|
|
Typy odměn a jejich použití jsme si rozebrali 
Téma iterací mě v poslední době pohltilo jako temnota v hluboké jeskyni, a tak jsem neodolal a dal se do jeho čtení. A jak už u mě bývá zvykem – co je v cizím jazyce a stojí za přečtení, stojí i za přeložení, přináším vám další článek ze zahraničních luhů a hájů, jenž se mi podařilo opět za pomoci mých přátel (zejména Richarda Homoly) přeložit. Tentokrát se na téma iterací podíváte z poněkud jiného soudku – ze soudku obav a nevýhod samotné iterace.
Nedávno mě někdo upozornil na jeden zajímavý článek od Jacoba A. Stevense. Už jeho nadpis byl natolik poutavý, že jsem se dal i přes jeho rozsáhlost a cizojazyčnost do čtení. Jak jsem se ale čím dál častěji díval do slovníku, napadlo mě, že bude lepší rovnou celý článek přeložit a dát ho k dispozici i jiným, kteří angličtině zrovna dvakrát nehoví. Rady v něm jsou totiž natolik podnětné, že by byla škoda, kdyby nadále zůstávaly uzavřeny pouze anglicky hovořícím. Rád bych také poděkoval všem, kteří mi s překladem pomáhali, zejména pak Quiarkovi a Richardu Homolovi.
Iterativní game design je jedna ze zásadních metod využívaných herními návrháři při balancování herních mechanik. Studium všech jejích principů mi trvalo bezmála rok a teprve když mi do sebe všechno pěkně zapadalo jsem se odhodlal ji aplikovat do praxe. Po nějakých čtyřech možná pěti dalších měsících musím říct, že metoda je neuvěřitelně účiná, jenom vyžaduje od svého designera neustálou péči a pozornost. A to stojí hodně času.
aneb jak navrhnout intuitivní herní mechanismy. Autorem tohoto článku je Jason Bay, který jej napsal pro Gamasutru. Potvrdil, že v jednoduchosti je síla a že pod svícnem je největší tma. Odhaluje zajímavý způsob jakým ladit interakce a připravovat vyvážené výzvy, proto jsem se rozhodl část jeho článku volně přeložit do češtiny.
Game design je proces vytváření herního obsahu a herních mechanik. Zatímco herní obsah bývá volným odrazem návrhářova subjektivního vnímaní herního světa, balancování herních mechanik pro vytvoření optimální hratelnosti je složitější záležitostí. Představte si, že před Vámi leží hromada různě velikých zubatých koleček, pérek a klínků, které do sebe máte zapojit tak, aby vzniknuvší mechanismus nejen fungoval, ale zároveň byl co nejvýkonjší. “Mám použít spíš malý kolečka, velký kolečka nebo mám mezi nima hledat ideální poměr? Nemám to rovnou roztřískat kladivem? Mám, že jo?!” I zkušenější borci otevřou manuál. Game Design Patterns představují soubory návrhářských pravidel, rad a poznatků, které balancují a rozvíjí herní mechaniky jádra Vašeho projektu.
Matt Allmer se brzy po ukončení studií našel ve videohrách a za svým snem odhodlaně vykročil. Kariéru v branži načal jako QA a development tester pro Electronic Arts, kde měl možnost naplno vstřebat vše, co s vývojem herních titulů ve velké společnosti souvisí. Náhled rozeného designera na výsledek práce jiných netřeba nikomu přibližovat, notabene když musí “trpět” pravidelný přísun takových kousků k otestování. Z toho by jeden vážně vzteky implodoval. V Mattovi se naštěstí shlédlo menší studio Page44 se silným zázemím a umožnilo mu dosáhnout vysněného cíle. V současné době působí jako nezávislý herní designer.
Příspěvky (RSS)