Jedním z Vašich úkolů při navrhování hry bude zajistit, aby se hráč po celou dobu ocital před nějakou výzvou. Ve chvíli, kdy nemá cíl, na který může mířit, stane se pro něj hra nezáživnou. I když budete dělat třeba novodobou obrodu PONG a výzva je tak hlavně „dát soupeři gól“, neznamená to, že pro hru nemůžete připravit například mód „Světový pohár“ nebo do ní zahrnout power-upy, na které se při zachování stávajících pravidel vyplatí mířit. Při obhajobě Vašeho konceptu před potenciálním zadavatelem projektu bude právě slovo „challenge“ omíláno do zblbnutí. Pojďme se říct něco o tom, jak se výzvy připravují.

Přestože výzvy jsou, jak už řečno, základním stavebním kamenem herních mechanik, je nutné s nimi jednat opatrně. Podobně jako oheň, jsou dobrým sluhou, ale špatným pánem. Ve chvíli, kdy to s jejich množstvím, obsahem či provázaností přeženete, výsledku spíše ublíží.

Odměna

Pokud chceme hráče motivovat, aby výzvu přijal, je nutné mu za úspěšné splnění nabídnout odměnu. Ta může nabýt mnoha různých podob. Nejčastěji je to postup ve hře, také ale navýšení score, získání power-upového elementu či pozdvižení schopností a vlastností hlavního hrdiny.

Jádro

Stěžejní mechaniky a výzvy představují tlukot srdce Vaší hry. Než se pustíte do nabalování dalších, musíte si být jistí, že fungují a jsou dostatečně zábavné. Jako byste ověřovali, že dům nestavíte na jílu, aby se s každou další cihlou nebořil či nenakláněl. Výše zmíněná hlavní výzva „dej gól“, způsob pohyby pálek, hrací plocha a chování míče tvoří jádro. Chcete-li připojit další challenge nebo featury, za každých okolností na jádro myslete a maximálně jej zohledňujte. Budete se divit, kolik nápadů díky tomu vezme za své. Jak vtipně poznamenává známá publikace Ultimate Game Design, „opomenete-li jádro, lehce se z Vaší hry stane přes noc devítihlavá potvora, na kterou budete muset tasit meč a nějakou dobu se jím zručně ohánět.“ Nepočítejte přitom, že se sama sehne a jeden krk za druhým Vám poslušně nastaví. K likvidaci téhle bestie budete opět potřebovat notnou dávku soustředění a trpělivosti. Necháte-li jednu hlavu na místě, zbylé jí nejspíš zase dorostou.

Nanášení dalších vrstev

To, že hry bývají výzvami doslova přecpané, je holý fakt. Jednoduše – aby se stalo neobohacené jádro úspěšným herním titulem, musí být originální. Důkazem toho budiž osmibitová éra her. A protože dnes je originální jádro vzácné jak yeti v Krkonoších, využívá se dalších vrstev featur (ať už jedinečných nebo profláklých), tedy mechanik a výzev. Čím více je jich k jádru připojeno, tím více dochází k jejich kombinování a tím větší mají šanci, že dohromady utvoří alespoň částečně originální dílo.

Přídavné výzvy je nutno nejdříve dostat hezky na papír, hezky jednu za druhou, tak jak Vás napadají. Vzniklý seznam pak podrobíte rozpracování. To znamená, že jednu výzvu po druhé budete do podrobna a polopaticky rozepisovat ve vztahu k jádru. Snažte se u každé vysvětlit její přínos a funkci. Nezdráhejte si črtat situace, ve kterých výzva figuruje, pokládejte si otázky „no jo, ale co když… ?“ a hledejte na ně odpovědi. Uvidíte, že Váš seznam se poprvé zredukuje. Proč poprvé? Výzvy teď s jádrem sice jednotlivě spolupracují a pomáhají mu stát se něčím víc, na druhou stranu tak však činí pouze stojí-li s ním samostatně v páru. Zjednodušeně řečeno Vás čeká kombinování, což představuje onu další redukci seznamu plánovaných výzev. Ty si totiž musí rozumět nejen s jádrem, ale také vzájemně mezi sebou.

Proces kombinace začnete tím, že výzvy seřadíte podle priorit. Ty představují jejich míru přínosu pro gameplay. Jedničkou tedy bude podle Vás stěžejní challenge, kterou připojíte k jádru. Každým nanesením takové vrstvy získáte novou podobu jádra, a to je nutno brát v potaz lepením vrstev následujících. V tuto chvíli musíte zauvažovat nad tím, co provede kombinace „dvojky“ s novým jádrem. Přestože dvojka se starým základem fungovala a dávala smysl, nové jádro má teď jinou povahu. Kombinování přídavných výzev mezi sebou před připojením k jádru vás může přivést do maléru také. Nezapomínejte, co jsme si řekli v předchozím bloku, vždy se soustřeďte pouze a jenom na tlukot srdce hry, a ten je v jádru.

Kolik vrstev nanesete, je jen na Vás, každopádně že čím více budete kombinovat, tím težší bude zajistit, že celek funguje. Podobný systém lepení na celek se používá i u designu samotných herních mechanik, ale o tom zase třeba jindy. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je síla. Mohu-li Vám poradit, držte se toho.

„Furt ve střehu“

V závěru si od nudných technik odpočineme. Existuje možnost, jak trénovat svou kreativitu – v našem případě schopnost sypat výzvy z rukávu i když Vás probudí o půlnoci? Jednu bych pro Vás měl, ale předem upozorňuji, že se jedná o mojí metodu a nikde tedy není dokázáno, že skutečně funguje. V podstatě jde o to připravovat lehké challenge sám pro sebe, a to co v nejkratším sledu. Začít můžete kdykoliv.

Brázdím ulicí a v tom mě napadne: „Jakou bude mít barvu první auto, který kolem mě projede? Červenou, určitě červenou! Všechny auta jsem teď červený!“ A hned si to ztížím: „A bude ho řídit ženská. Bruneta. S vobrovsk…ne, to je trochu moc… prostě ženská. A když to trefím, půjdu a koupím si něco hrozně dobrýho a nezdravýho.“ Pochopitelně první auto, které projede, hraje všemi barvami, jen ne červenou a za volantem sedí něco, co se ani nedá identifikovat.

Komentáře jsou uzavřeny.