Game Design, Theory & Practice, 2nd Edition
Richard Rouse III

angličtina, 700 stran
Hodnocení: 8/10

Autor komplexně pokrývá proces výroby počítačových her. Tuhle knihu jsem četl poprvé hned po Art of Game Design a byl jsem zklamaný. Přestože je napsaná svěžím způsobem, připadalo mi, že se vleče. Brzy jsem začal přeskakovat odstavce, pak stránky, až jsem knihu odložil. Tehdy bych jí býval dal 7/10 za to, že obsahuje otevřený design dokument hry Suffering a zajímavé rozhovory s osobnostmi jako Sid Meier, Chris Crawford nebo Will Wright. Jenže když jsem jel nedávno na víkendový výlet, omylem jsem si přibalil do batohu tuhle knížku místo jiné, kterou jsem měl rozečtenou a měla také žlutý hřbet. Musím říct, že se mi po letech četla znatelně lépe, i když vleklé pasáže nezmizely. Proto přidávám jeden bodík do hodnocení navíc.

Man, Play and Games
Roger Caillois

angličtina, 200 stran
Hodnocení: 8/10

Kniha vesměs rozšiřuje a kritizuje myšlenky obsažené v Homo Ludens. Autor Caillois se zde také pokouší klasifikovat hry. Zavedl mezi herními teoretiky známé termíny Paidia a Ludus, dále Mimicry, Agon, Ilinx a Alea. Man, Play and Games údajně existuje i v českém překladu, nepovedlo se mi to najít. Caillois toho napsal poměrně hodně. Jeho vášní byla estetika, a proto měl tak blízko ke hraní, které zcela záměrně estetiku produkuje. Knížka je poměrně čtivá, i když čtenáři nepřináší tolik překvapení jako Homo Ludens.

Homo Ludens
Johan Huizinga

čeština, 228 stran
Hodnocení: 10/10

Homo Ludens je úvod do teorie hraní. Kulturní historik Johan Huizinga se zde dobírá stěžejních poznatků jako např, že potřeba hrát si je vrozená nebo že všechno lidské konání by mohlo být jen hrou. Dívá se na fenomén hry z různých úhlů a snaží se jej analyzovat nejen v obecném smyslu. Rozebírá, jak si lidé hráli a hrají po celém světě. Mají prastaré hry, které vznikly nezávisle na sobě (např. v Číně a Jižní Americe), společné prvky? A pokud ano, jaké? Lze užitím her formovat kulturu? Proč jsou prvky hraní znatelné i ve válce, hudbě nebo básnictví? Bohužel na otázku, která trýzní všechny herní teoretiky, totiž „Co to je hra?“, nenalezl Huizinga uspokojivou odpověď. Z díla je však cítit, že byl proklatě blízko. Proto je Homo Ludens tak vyjímečný počin. Existuje český překlad knihy od Jaroslava Váchy z roku 1971. Není lehké ho sehnat, ale při troše vytrvalosti ne nemožné. Svůj výtisk jsem objevil v jednom internetovém antikvariátu za 150 korun. Jinak je samozřejmě možné si knihu objednat z amazonu v angličtině.